tak se po delší době ozývám, chtěl jsem natočit nějaký videa, pokoušel jsem se o to ale vždy jsem vypadal jak kretén nebo jsem se posekal v řeči a začal se smát. (Každopádně to budu zkoušet, a třeba nějaký video s hustým proslovem natočím haha) Zajímavý je taky že většina příspěvků tady je publikovaných okolo 02:30 ráno, njn píšu jen v noci kdy se můžu soustředit na psaní a jsem nejvíc uvolněný.
PRO TY CO NEČETLI PŘEDEŠLÉ DÍLY, POPISUJI V TOMTO BLOGU SVŮJ ŽIVOT A MÉ ZAČÁTKY PO PŘESTĚHOVÁNÍ NA MALTU, KDE JSEM SE VYDAL SÁM NA VLASTNÍ TRIKO BEZ ABSOLUTNÍ ZNALOSTI NIČEHO JEN JSEM BOOKNUL LETENKU A ODLETĚL:))
Řídím se svým příslovím, že naplánovaný věci jsou nudný, a kroky do temnoty a absolutního neznáma jsou ty nezajímavější dobrodružství v životě.
V první řadě bych chtěl rozebrát pár věcí, život se mi ze dne na den úplně přetočil o 180 stupňů. Nevím vůbec čím to bylo, co se stalo, ale přijímám to a jsem za to vděčný. Celý se to tu posralo, chodil jsem se sklopenou hlavou, smutný, dojebaný, roznášel jsem cvčka a napsal jsem svému bossovi, že končím za týden. Bylo pondělí, 29.2. a spolubydlící museli platit nájem, já byl totálně v prdeli, měl jsem poslední 1€ asi a nevěděl jsem co mám dělat. Roznesl jsem všechny životopisy. nikdo se neozval ani nezavolal. V prdeli, byl jsem vysílený, na maximum vyždímaný psychicky fyzicky, a nevěděl jsem co mám dělat opakuji ještě jednou. Byl jsem na dně, málo jsem se snažil. doma mě spolubydlící ničili blbýma kecama a chováním, v práci to vypadalo jakokdybych kolegům snad začal už chybět teď, když jsem tam poslední týden.
Bylo toho na mě opravdu moc, jenže jsem se nesesypal. Ikdyž málem, byl to takovej divnej stav, takovej stav prohry, takový stav lítostí a sebelitování, whyy? Blížil se víkend, odpočítaval jsem poslední dny v práci, a byl úplně na vážkách. Psal jsem si s našima že jsem failnul. nemám ani korunu, roznesl jsem všehny životopisy a nikdo se neozval, jsem bez peněz, bez práce za mořem na kamenitém ostrově, co teď?
Ve čtvrtek se stavil můj kámoš Danek, bral Johnyho ráno střílet nebo co, a všiml si že vypadám nějak smutně, či zatíženě a taky že měl pravdu. Večer si všiml, že si spolubydlící ze mě utahují a taky mě nazývají celkem zvláštně, nadávkou. Já to neřeším, jsem nad věcí, už se snažím nezatěžovat zbytečnostma a kravinama co mi vysávají energii. Dan mě večer vzal k moři na pivko, a probrali jsme úplně všechno. Motivoval mě, že mám zůstat, jelikož jsem mu řekl, že nevím jeslti mi rodiče náhodou nebooknuli letenku. Ráno jsem jim totiž psal že už mě to nebaví a nemám na to nervy, a že už jebu na celou Maltu že mi to za to nestojí a tak. Samozřejmě jsem namotivovaný šel domů, ptal jsem se na práci po cestě a když jsem přišel domů na internet, přečetl jsem si všechny zprávy, samozřejmě jsem měl letenku na Neděli 6.3...
Pocit beznaděje, pocit štěstí, pocit zklamání, pocit ničeho. Fuck, takhle motivovaný a mám letět? No tak letím, budu zase pro všechny jak nula co to po 2 měsících vzdala. Fuck others, ale co já? Budu se cítít zase prázdný a bude mě život nudit zpátky ve zasněženém Frýdku po týdnu? Neskutečný myšlenky v mý hlavě, nedokážu to popsat.. Takže jdu v Pátek do práce, cítím se úplně v cracku, přichází busy víkend si myslím a chci si užít poslední 2 šichty.
Kmitám kmitám, celkem si to dávám, ale stejně se cítím tak nějak divně, nemůžu se dočkat na Neděli až odletím zpátky do pohodlí domova, uvidím svou rodinu, svý psy, svý přátelé a všechno bude krásný a nádherný. Jenže co se nestalo........V Sobotu ráno měl můj šéf hodinový monolog, o životě, o motivaci, o všem možném ,a seděl jsem jak opařený kokot a nestačil se divit. Měl ve všem pravdu, a za to si ho neskutečně vážím, nemusel se s někým jen tak srát a nikomu ani dávat rady do života. Kolegyně mi taky dává sadu, asi půl hodiny spolu mluvíme, říká mi že jsem nice guy, že mi lidi tam věří a že si myslí že se zlepšuju, a že nemám give upovat jak holka. Teče mi slza, to jsem to opravdu zas tak failnul a vzdal, utekl domů k mamince když se vše posralo, a to ani ještě nebylo tak zle, jen jsem nevěděl co bude? Hlavou se mi honí strašně moc myšlenek, nejradši bych zůstal. něco dělal, ale už je pozdě mám letenku a zítra letím. Čeká mě poslední pracovní noc. Jdu domů a mám pocit že bych měl ještě šéfovi napsat jedno velké díky. Následuje něco nečekaného, něco neuvěřitelného a děkuji bohu že to tohle stalo. wooow
Jdu domů a píšem si s šéfem, nacházím v sobě sílu, píšu si s našima a říkají mi jestli jsem se rozhodl zase jinak, že ten let mám nechat propadnout a že mám zůstat. Do toho si s šéfem píšeme a udělal něco neskutečného. Přijel k baráku, vzal mě, jeli jsme zaplatit mamce letenku aby nebyla ztratná když už to zaplatili tak tak. Jdu spát, usínám s pocitem a přáním, že bych chtěl změnit svůj život úplně naopak a chtěl zase začít žít. Večer jdu do práce jak vyměněný, v práci se bavím s lidmi, srandujeme, dostávám jeden drink za druhým, improvizuji, bavím sebe i ostatní. Nádhera, super šichta, naučil jsem se taky nějaké nové Maltské fráze a slovíčka.
Prostě se to celý otočilo úplně naopak, dostal jsem zaplaceno tak jak jsem měl, takže hned jsem běžel nakoupit nějaký užitečný potraviny, naučil jsem se tady celkem dobře nakupovat a toho si vážím, to je škola k nezaplacení. Vaření, uklízení, práce v baru, život, tohle všechno si za peníze koupit nemůžeš, to tě musí život dokopat do toho aby ses to naučil. Cítím se skvěle, mám pocit že rozhodnutí, které jsem udělal je správné a že mám šanci být tady úspěšný. Do toho pokračuji ve cvičení dokonce jsem dneska navštívil posilovnu, kterou jsem hledal asi hodinu :D
Koupil jsem si permici a cítím, že to je to co mám teď dělat. Cvičit, užívat si život, zlepšovat se v cateringu vaření atd, a prostě každý krok co dělám už jen aby byl přínosem pro můj život.
Takže se nemůžu dočkat na další šichtu, nemůžu se dočkat na další trénink, nemůžu se dočkat na každičký nový den. Můj život začíná nabírat po dlouhé době dobrý směr, sice vím že jistota neexistuje a zítra mě zase život musí srazit na kolena a na úplný dno jako teď, ale jedno jistý je.
NIKDY SE NEVZDAVEJTE AT UZ TO STOJI COKOLIV, a nemyslím to jen tak že si to dáte jako já status na facebook a budete si připadat cool. Ne!!!! Až budete vpíči, nevzdávejte se doopravdy!!!!
Buďte dobří, smějte se, dělejte co vás baví..Lajkujte pokud se vám mý psaní líbí, sdílejte ale hlavně taky hejtujte plivejte a špiňte:)
Váš jebnutý kamarád z kamene uprostřed moře 8-))
Žádné komentáře:
Okomentovat