neděle 31. července 2016

Doma je doma, furt stejný a vlastně vůbec nic. Ikdyž když chceš jde to i v Česku hezky aneb miluju svý přátele a svůj život

Čaute milí přátelé,

 hážu zase menší update. Pár lidí mi můj blog pochválilo, což jsem nečekal a vlastně jsem ani netušil že to někdo může číst. Každopádně děkuju moc, vážím si toho a určitě se v psaní polepším!! Slibuju :)

 Tak co se stalo nestalo, první měsíc co jsem zpátky doma jsem stihnul 4 festivaly, byl to fakin hell. Všechno to přivitání, všechny ty akce byly mega boží. Prvně jsem navštívil sweetsen fest hned první den po mém příjezdu. To byla šou ;D Ztratil jsem bráchu ikdyž jsem slíbil že na něj dám pozor;D Rozjeli jsme to krásnou cuba libre párty u našich na gardenu a hráli jsme taky beer pong, což si moje máma okamžitě zamilovala ( pak po kom jsem alcoholix haha)..


 Z celýho víkendu mám asi jen tuhle fotku s bonesákem, kde je vidět můj krásně vybitý zub ;D asi dobrá párty čo sa somnou první dva dny zpět v ČR sakra stalo ;D haha

Další festival byl Beats 4 love, kde jsem mimochodem chtěl vzít i svý kamarády z Malty, kteří jsou původem z Anglie. Nevyšlo, vidíme se v zimě Dave Lemar a Leighton (y) Top guys.. To bylo taky hustý, trancová stage a hlavně quest hned po vlezu do areálu, kdy jsem se klasicky všem ztratil a celou noc jsem tam pak lítal ani nevím s kým a nic si nepamatuju, jelikož jsme už ve vlaku dali 1,5 litru morgana ;D Každopádně si pamatuju že trance stage a Dj Ronski Speed to nejvíce dával, a pak vlastně už nevím nic. Ještě si pamatuju pár klasických Švidrovin a ostatních mega boys na breakbeatu, jinak windows 12.. ale asi jsem se bavil, ikdyž mi ráno nebylo moc dobře, asi jsem snědl něco co jsem neměl na dnb stage.. fotky radši nejsou


Mám to tak smíchaný, že ani nevím co bylo kterej den. Jen vím že jsme vyrazili někam s Martinama, ti mě přivítali jako první :) Takže díky moc všem Martinům co slavili můj přílet, jste top.



Do toho se nějak přímíchal Colours of Ostrava, kde jsem dostal přes kamaráda pracovní nabídku. Bylo to super, práce s lidmi klasicky fun jak svině, ožralí omezení mentálové, ale i super šťastný a inspirativní lidi, tak už to bejvá. CoO jako festival takový jsem navštívil poprvé, ale moc jsem si ho užil i těch pár posledních hodin. Underworld na živo byla totální topka, pařil jsem jak zběsilý, a dokonce jsem nebyl ani v kaši. Jako možná byl, kolem 8 prášků na bolest a 6 mojit udělá svoje ;D
 Připadal jsem si jak král, jezdil jsem tam na totálně šéfovským kole všichni se smáli a všichni si nás fotili a zase jsem byl pozván na točení nějakého spotu pro oficiální fotografy Coloursů, takže dělo. Festival hodnotím hodně kladně a hodně jsem si to užil, příští rok půjdu zas jestli budu tady v ČR..


 Opravdu se omlouvám, nevím jestli to bylo před nebo po, ale také jsem strávil fajn večer s mými ex spolužáky ze střední, dělal jsem nějaký koktejly z jegra, který snad chutnaly, ale neměl jsem všechny přísady takže byly celkem oničem;D ale i tak to byl fajn večer u Bláži, dík moc za organizaci Honzíku a všem zúčastněným (Kaťa, Míša, Filouš) za super večer. Další den jsme dali i Hukvaldy len tak, kde nám nebylo vůbec dobře..


V neposlední řadě musím zveřejnit úžasné odpoledne s večerem až do nočních hodin u Jiříka, který nás s Pájou Nutelem neskutečně pohostil, a ikdyž jsem radši nemluvil jelikož jsem totálně zíral jaká je pohoda když si to někdo udělá a jak to krásně může všechno šlapat. S Aničkou jsou šťastní, Melinka je krásná zdravá princezna a vždy když jsem s nimi tak jsem nabit pozitivní energii a radostí. Takže taky díky moc Maliňákům za mega přivítání určitě to byl fajn večer který si zaslouží zmínku.
Také bych chtěl poděkovat všem klukům z FMek i z Bonusu, určitě další super večer u Marťase s Marťasem, který se sem přestěhoval z Ov. Buřili jsme plejaka jak zběsilí a celý den byla zábava =D Tak samo ráno s Ráďou Ladikem a Markétkou v Excelu, jooo tam je vždycky fajně. Byla sranda, viděl jsem fotky z dovči :DD Poděkování posílám taky Jackoviiii a Jokerkovi, za to že mi pomáhali když mi bylo nejhůř. My jsme sice neposeděli pořádně, ale to ještě stíháme napravit nebojte se nic. ;D Prostě jsem obklopen těma top lidma, na co se zahazovat s těmi, kteří vám hážou klacky pod nohy nebo vás dělají akorát smutnými??? JE DŮLEŽITÉ DĚLAT ŠŤASTNÉ TY, KTEŘÍ VÁS NAPLŇUJÍ A TĚM VĚNOVAT SVŮJ ČAS!!!!



Tak a blížíme se ke konci Července, jo Července. Ještě jsem si pinknul hrady.cz Kunětická hora, kde mě také zlanařil good mate Tom, dokonce přijel i lifemate Rylkouš, takže to byla jazda jak svině. Češi byli vpohodě, svoji a šťastni, a bylo to úplně něco jiného jak už kvůli složení kapel, tak už kvůli kempování a prostě festivalu v přírodě u hradu. After párty v noci v bazénu byla hustá, atmosféra v areálu festivalu taky úžasná, přálo sluníčko a počasí, všichni vklidu, tak to má bejt.
 Za zmínku stojí i teleport někam na vesnici u Prahy, kde jsem prostě někomu sedl do auta neřekl ani slovo a odjel. Slečna mě pak vysadila a s přítelem odjeli. A já byl někde na vesnici sám jen s telefonem. WTF!! :D Ještě že jsem ale pořádnej dobrodruh, a po cestování ve světě sám s batohem mě nic nezastaví žejo, takže jsem směřoval své nadpřirozené síly néé do propadání panice, ale do toho co by se dalo v té vesnici dělat a co vlastně budu dělat. Nakonec jsem potkal frajera, kterému skládám respekt, srazila ho motorka na přechodě v 130km/h a přežil to. A zůstal dobrý, vysmátý pozitivní a váží si života. Tímto tě zdravím Pavle, a mrzí mě že na sebe nemáme žádný kontakt. Tak nějak mi pomohl a dostali jsme se zpátky spolu na ten festival, ale již po přejití brány jsme se zase ztratili. :/ Shit happens
Určitě nelituju, jsem moc rád že jsem nakonec jel, ikdyž jsem nechtěl kvůli financím (jeden z problémů, proč jsem tento rok nejel na Pokerarena.cz sraz na Seči). Nakonec se to ale vyvrbilo tak, že jsme navštívili poslední den tohoto srazu, a my měli možnost klukům pomoct s transportem zpět do Olomouce, a asi na hodinu jsem měl možnost vidět Tadocha, Petu mexiko, Evku a tak :) Domů z hradů a z poker srazu všichni jeli šťastní, někteří spali ještě na plech (že Marťo) a tak jsme s Vokim,Čestou,Chikem a Rylkasem stihli i výkleky.
 Krajina v Čechách nejvíc neskutečná, ty pole a klid všude, vesničky, rád na to vzpomínám. Takže za víkend festival, poker sraz, výkleky a ještě i poker festival v Olomouci v Hodolanech, já myslím že quest Červenec completed..





Tak tímto bych ukončil měsíc Červenec, bylo to neskutečně legendary a tento rok nás čeká ještě hodně vydařenejch věcí! Určitě se těším na Day D, na kterém jsem byl jen jednou, a bylo to epic s Kubíkem Pitrisem Marou Nutelem Rylkazem a spol. Za zmínku stojí třeba mácháč, kde se po haldě možná taky nějak dostanu, a určitě hodně slunečných krásných dnů, které budou stát za to!!! :)))

Takže vás očekávám na drinku v Irské ve Frýdku, dojděte pokecat, oslavit narozeniny či jen tak posedět na kafe či na koktejl, budu rád když vás tam uvidím :)

Příště mám v plánu házet nějaký příspěvky o nějakejch vtipnejch příhodách z víkendových akcí zpoza baru, tak je určitě se na co těšit, některý jsou dost vtipný haha.


Jo a mimochodem, chtěl bych podotknout, že život v zahraničí mě naučil jednu krásnou věc. Nedělat si z ničeho velkou hlavu, a problémy řešit s klidnou hlavou, a vlastně těm stupidním obyčejným problémům se vyvarovat a brát věci s nadhledem. Také mě to tam naučilo být cílevědomý, jít si za tím, kam člověka srdce víra a přesvědčení táhne a říkát NE tam kde je třeba. = )

 Takže buďte dobří, mějte se moc krásně užívejte si každý další den a děkuji že jste mi někteří tak moc blízcí a inspirujete můj život. Ať se daří čuuuuus !!!!!!!!!!

čtvrtek 7. července 2016

Update blogu, zpátky v České Republice

Ahoj všem čtenářům,

 předem se omlouvám za pozdní update, delší dobu jsem na ten blog kašlal. Důvodem bylo to, že jsem něměl notebook, byl jsem nucen ho prodat abych měl na nájem. Život na Maltě pro mě skončil jak mnozí už ví, už toho bylo moc. Co se změnilo od posledního příspěvku?? V tomto příspěvku popíšu celé mé fungování  na Maltě a dozvíte se, co mě přimělo letět zpátky do ČR.



 Zajímá to více lidí, no pracoval jsem pořád v baru a čekal na zázrak. Zázrak se nekonal, šéf sliboval ale neplatil tak jak měl, takže jsem byl celé dny v módu nesmrtelnost, jdeme dál ikdyž už nemáme jak. Dny se prolínaly, chodil jsem cvičit, běhat, nejspíš abych zapomenul na to všechno zlé, co se mi děje.


Fotky z práce v baru


 Dokonce začaly přibývat i nějaké problémy doma, kvůli financím, nepohodli jsme se a dostal jsem ultimátum se odstěhovat od Polské rodinky. Nakonec jsem zjistil, že to taky nejsou zrovna "nejčistější"  a nejupřímnější lidé, jak jsem si myslel. Tak jsem šel zpátky k Dankovi na týden (kluk, se kterým jsem byl v kontaktu než jsem přijel a po příjezdu). Týden se vlekl, já bez práce, bez motivace, úplně na dně doma sám. Jen jsem kouřil a utápěl jsem se v depresích. Vzdal jsem to, bylo to skoro 4 měsíce, a nic se nezměnilo, požádal jsem rodiče aby mi koupili letenku...... Situace doma taky nebyla ok, myslím si že by jste měli vědět všechno, Danek měl žárlivého přítele, a doma to bylo pořád samá hádka kvůli toho že tam jsem, kvůli toho že Dan chce trochu zábavy a né jen být doma s ním.


 Měl jsem letenku na Sobotu, byl jsem pevně rozhodnut se vrátit zpět domů. Tolik nachozených kilometrů, tolik potlačených slz, tolik utrpení jsem maskoval radostí a hledáním štěstí. Nedokážu popsat, jaké to všechno bylo, bylo to zajímavé, zajímavá škola. Myslím si já, i hodně lidí kolem, že jsem toho dokázal hodně. 4 měsíce vydržet na ostrově kde jsem nikoho neznal. Objevil jsem toho dost, prošel se všude, a pořád čekal na zázrak. Bylo Úterý večer,  4 dny do mého odletu, a já uviděl na facebooku příležitost pracovat v městě Bugibba, nedaleko od toho kde jsem bydlel. Volal jsem, a měl jsem přijít ráno na pohovor. Jenže co teď? Mám pár eur v kapse, mám letenku domů. Začal jsem hledat ubytování, a jediná možnost byla že bych se nějak bu´d domluvil na ubytko na splátky, a nebo prodal třeba noťas kdyby se něco našlo a zkusil bych to. Rychle jsem našel ubytování po facebooku, a celý večer jsem měnil názory. Nakonec jsem se další ráno rozhodl, že pojedu zkusit si dát ten pohovor, že za zkoušku nic nedám. Nachystal jsem si své věci, slušné oblečení, a vyběhl na autobusovou zastávku. Bylo pěkně teplé ráno, autobus nejel zase v čas žádný, tak jsem měl strach že příjdu pozdě. Něco mě směřovalo, doběhl jsem do restaurace a po hodinovém pohovoru, jsme jen řešili ubytování. Dostal jsem slíbeno hafo hodin, smlouvu, prostě to bylo to na co jsem čekal. Ikdyž pracovní místo jako číšník, byl jsem šťastný že konečně něco vydělám. Město Bugibba také vypadalo klidnější, byl jsem nadšen. Doběhl jsem domů a začal si psát s Češkou co mi nabízela ubytko, prodal jsem notebook a další den jsem se stěhoval. Vše vypadalo super!!! Nechal jsem propadnout druhou letenku!!!!!


 V restauraci jsem jel pořádné bomby, makal jsem jako pán, ikdyž mě občas kolegové pěkně vytáčeli, nezastavoval jsem se. Měl jsem před sebou jen cíl vydělat si pěkné peníze, zdokonalit se v Angličtině a v servisu s lidmi. Všechno vypadalo nadějně, za pár dní jsem město Bugibba znál nazpaměť. Měl jsem dost hodin, super spolubydlící, dokonce jsem vydělal nějaké peníze (nebylo to nic extra, ale bylo to víc než na co jsem byl zvyklý, na 200€ za 2 měsíce haha).. Zaplatil jsem nájem, všechno jsem dal za jídlo a za posilku, nikoho jsem neznal. Poznal jsem jen lidi z našeho bytu, přítele od Nikoly Malťana Johnatana a jeho kamarády. Za týden se ke mě do pokoje nastěhoval Angličan Leighton, se kterým jsem se později stal nejlepší přítel. Žil jsem pohádku asi týden, dva, dokud jsem nezačal zase dostávat méně a méně hodin..
Začaly zase zmatky v mé hlavě, všechno zase během pár dní naruby, nevěděl jsem jestli mám hledat jinou práci k tomu, nebo úplně jiný job. Začala se blížit sezona, a já dostával méně a méně práce. A k tomu všemu mě začala šéfová posílat na letiště, kde jsme měli druhou restauraci. 10km sice vzdálenost, ale autobusem cesta trvala 2 hodiny!!!! Řekla mi ze začátku že jen na víkend, pak jsem jezdil 3 týdny na to letiště. 7 hodin strávených kvůli 10 eurům, to nechceš.

S Kačkou day off


Leženíčko u bazénu




 Celkem dlouho jsem odolával, tak nějak už se začínal zajímat o jinačí práce, měl nějaké pohovory. Do toho mi přiletěl nejlepší kamarád Martin a paní Janča mi půjčila auto na týden (což ani nevím jak se semlelo, ale neskutečně děkuji za tuto příležitost) , takže jsem Martinovi ukázal snad všechno na Ostrově. Pařili jsme, bavili jsme se, užívali si na plážích a po výletech s Leightonem, Martinem a Davidem (šéf angličan z kuchyně z mé práce, také velice dobrý přítel). a užívali jsme si života. Asi týden na to kdy Martin odletěl zpět do ČR, jsem jel zase do práce na letiště, a celou cestu v autobuse přemýšlel, že to tak dál nejde. Peníze docházely, potřeboval jsem poslat domů nějaké peníze, dobré dny střídaly ty špatné.



S klukama den po příjezdu Martina na pláži.



V parku nedaleko St julians



Akce na bytě


Ve Valettě

Pláž v Bugibbě
 A pak to začalo


 Jednoho pěkného dne jsem se rozhodl opustit práci, po cestě na letiště,  vystoupil jsem s 30€ a byl ochoten vzít ten risk, že si najdu něco jiného. Naštěstí jsem hned další den měl práci, zase v jiném městečku nedaleko v Melieze. Doma se začalo všechno srát, Irka co s náma bydlela nás opustila, začaly finanční problémy, já se tomu postavil a bránil se. Začaly hádky, práce byla super v Melieze ale končilo mi ubytování, nemohl jsem si nic najít. Do toho odjel David zpátky domů, měl jsem už jen Leightona na ostrově. Ze dne na den po mega hádce s Nikol jsem se octl na ulici. Kdyby mě můj kamarád Luboš, kterého jsem znal u delší dobu nezachránil, nevím co bych dělal. S Lubošem jsme prožívali stejné problémy ze začátku, žádné peníze, žádné obzory. V práci to samé, dost hodin, super šéf, super vztah s ním a hodně hodin. Super místo, mohl jsem konečně vydělat dost peněz. Nicméně když jsem šéfovi řekl, co se stalo doma, že nemám kde bydlet tak mi řekl ať na to kašlu a letím domů. Tímto to vše skončilo, už jsem po tom všem neměl sílu bojovat dál a měl jsem pocit že už jsem tady finish. Ještě jsem si stihl zahrát v reklamě pro resort na Armier beach, strávili jsme celý den na lodi, jezdili na skůtrech a na banánech zdarma, měli jsme velký raut a drinky. Hrál jsem hlavní roli, ani nevím proč ale chci poděkovat příteli a skvělému barmanovi Eddiemu Bonello za příležitost.

Na lodi ( časem přidám celé video až bude hotovo :) )
užívání na lodi a točení reklamy



 Takže ve zkratce, zase se všechno posralo a už jsem to vzdal. Nechtěl jsem zase riskovat a bez pěněz lítat po městě a hledat si práci. Někdo si řekne, že jsem slabej, ale myslím že pro mě už stačilo. Potřeboval jsem taky nějaká lékařská ošetření, a riskovat zdraví jen proto abych se udržel a žil na ostrově kde už jsem nikoho neměl je podle mě blbost. K tomu všemu jsem pomohl pár lidem, pár nových co přijeli jsem poskytl své rady, poradil. Jsem rád za své působení na Maltě. Zažil jsem si hodně srandy ale taky hodně utrpení.

Na závěr bych jen chtěl říct, že nikdo neví, jak je to těžký. Chodit pěšky, vidět v tolika věcech naději, a všechny ty probdělý noci, všechny ty rána kde nevíš co bude. Nebylo to lehký, občas jsem se cítil fakt na dně, seš strašně daleko a nemůžeš nikomu věřit po zkušenostech. Ale věřím, že to všechno k něčemu bylo. Chtěl bych poděkovat pár přátelům který mě drželi i na takovou dálku, a hlavně rodině. Která byla vždy tam v pozadí, když všechno šlo do prdele. Tenhle půlroční výlet na ostrově mě hodně naučil. Naučilo mě to žít na svých nohou, být rád s tím co máš, a nikdy se nepřestávat snažit a hlavně věřit sám sobě. Co si sám dnes neuděláš, to nemáš.

Všem co to dočetli až zde děkuju, snad si udělali obrázek, přiznám se nedokážu to všechno popsat dokonale. Radostný dny střídaly dny zklamání, hladovění, kdy nemáš ani na vodu, žíznivíš ale jdeš a věříš že se něco zlepší. Každá zkušenost dobrá, a vy co se bojíte, strach je jen pocit který vás drží vzadu. Musíte se překonat a zkusit, bojovat do poslední kapky krve!!! Pár lidí a pár míst mi chybí, ale nemůžeš žít jen pro lidi a pro místo, musíš žít pro budoucnost a pro tvé důležité hodnoty!!!

Mějte se, Reňas

čtvrtek 24. března 2016

Ztracený, nalezený unavený a první Vlog

Zdááárek lidi, tak jak to šlape?:)

Rozhodl jsem se natočit první Vlog, tak si to užijte. V dnešním díle trošku představím jak to tady chodí, jak jsou lidi nemoderní a jak nic neřeší:)

Jinak kdyby někoho zajímalo co jím, je to hlavní jídlo po tréninku. Akorát jsem došel domů, jídlo je brambory, brokolice, 4 celé vejce a další 4 bílky, rajče, okurka a pálivá jalapeňos sauce. Uvařil jsem to dobře až na to že to pálelo jak sfiňa :D


Trénink dnes byl Záda+Triceps, docela vyčerpávající.
Odjel jsem Stahování kladky na široko, přítahy na stroji v sedě, shyby, stahování rovné činky ve stoje.

Tricepsový zdvih s ez činkou, stahování kladky na každou ruku podhmatem, tricepsové kliky na bradlech.

DO MRTVA PIČO DOKUD SVAL NEODJEBEŠ JINAK TO NEMÁ CENU TAM ANI CHODIT..
Jsem vždycky nasranej, když jdu domů a mám pocit že jsem ojebával váhu, techniku nebo necítím ten sval jako bych tam ani nebyl.. Ztráta času, asi tak jako když se stýkáš s holkou, která ti nikdy nedá, úplně ztráta času:))))) hahaha just kidding :D

Holky neřeším, čekám na svojí kočičku, která se bude zajímat tak jako já o vaření cvičení a tak. Nechci žádné koště nafejkované hezké a v hlavě vyjebané nebo tělo úplně na piču fuj, mrdky :D


úterý 8. března 2016

New chance, new thinking, new possibilities (Reklama na mě, né na Hyundai)

Čaute čaute mili čtenáři,

 tak se po delší době ozývám, chtěl jsem natočit nějaký videa, pokoušel jsem se o to ale vždy jsem vypadal jak kretén nebo jsem se posekal v řeči a začal se smát. (Každopádně to budu zkoušet, a třeba nějaký video s hustým proslovem natočím haha) Zajímavý je taky že většina příspěvků tady je publikovaných okolo 02:30 ráno, njn píšu jen v noci kdy se můžu soustředit na psaní a jsem nejvíc uvolněný.

PRO TY CO NEČETLI PŘEDEŠLÉ DÍLY, POPISUJI V TOMTO BLOGU SVŮJ ŽIVOT A MÉ ZAČÁTKY PO PŘESTĚHOVÁNÍ NA MALTU, KDE JSEM SE VYDAL SÁM NA VLASTNÍ TRIKO BEZ ABSOLUTNÍ ZNALOSTI NIČEHO JEN JSEM BOOKNUL LETENKU A ODLETĚL:))

Řídím se svým příslovím, že naplánovaný věci jsou nudný, a kroky do temnoty a absolutního neznáma jsou ty nezajímavější dobrodružství v životě.

 V první řadě bych chtěl rozebrát pár věcí, život se mi ze dne na den úplně přetočil o 180 stupňů. Nevím vůbec čím to bylo, co se stalo, ale přijímám to a jsem za to vděčný. Celý se to tu posralo, chodil jsem se sklopenou hlavou, smutný, dojebaný, roznášel jsem cvčka a napsal jsem svému bossovi, že končím za týden. Bylo pondělí, 29.2. a spolubydlící museli platit nájem, já byl totálně v prdeli, měl jsem poslední 1€ asi a nevěděl jsem co mám dělat. Roznesl jsem všechny životopisy. nikdo se neozval ani nezavolal. V prdeli, byl jsem vysílený, na maximum vyždímaný psychicky fyzicky, a nevěděl jsem co mám dělat opakuji ještě jednou. Byl jsem na dně, málo jsem se snažil. doma mě spolubydlící ničili blbýma kecama a chováním, v práci to vypadalo jakokdybych kolegům snad začal už chybět teď, když jsem tam poslední týden.
 Bylo toho na mě opravdu moc, jenže jsem se nesesypal. Ikdyž málem, byl to takovej divnej stav, takovej stav prohry, takový stav lítostí a sebelitování, whyy? Blížil se víkend, odpočítaval jsem poslední dny v práci, a byl úplně na vážkách.  Psal jsem si s našima že jsem failnul. nemám ani korunu, roznesl jsem všehny životopisy a nikdo se neozval, jsem bez peněz, bez práce za mořem na kamenitém ostrově, co teď?


 Ve čtvrtek se stavil můj kámoš Danek, bral Johnyho ráno střílet nebo co, a všiml si že vypadám nějak smutně, či zatíženě a taky že měl pravdu. Večer si všiml, že si spolubydlící ze mě utahují a taky mě nazývají celkem zvláštně, nadávkou. Já to neřeším, jsem nad věcí, už se snažím nezatěžovat zbytečnostma a kravinama co mi vysávají energii. Dan mě večer vzal k moři na pivko, a probrali jsme úplně všechno. Motivoval mě, že mám zůstat, jelikož jsem mu řekl, že nevím jeslti mi rodiče náhodou nebooknuli letenku. Ráno jsem jim totiž psal že už mě to nebaví a nemám na to nervy, a že už jebu na celou Maltu že mi to za to nestojí a tak. Samozřejmě jsem namotivovaný šel domů, ptal jsem se na práci po cestě a když jsem přišel domů na internet, přečetl jsem si všechny zprávy, samozřejmě jsem měl letenku na Neděli 6.3...
 Pocit beznaděje, pocit štěstí, pocit zklamání, pocit ničeho. Fuck, takhle motivovaný a mám letět? No tak letím, budu zase pro všechny jak nula co to po 2 měsících vzdala. Fuck others, ale co já? Budu se cítít zase prázdný a bude mě život nudit zpátky ve zasněženém Frýdku po týdnu? Neskutečný myšlenky v mý hlavě, nedokážu to popsat.. Takže jdu v Pátek do práce, cítím se úplně v cracku, přichází busy víkend si myslím a chci si užít poslední 2 šichty.
Kmitám kmitám, celkem si to dávám, ale stejně se cítím tak nějak divně, nemůžu se dočkat na Neděli až odletím zpátky do pohodlí domova, uvidím svou rodinu, svý psy, svý přátelé a všechno bude krásný a nádherný. Jenže co se nestalo........V Sobotu ráno měl můj šéf hodinový monolog, o životě, o motivaci, o všem možném ,a seděl jsem jak opařený kokot a nestačil se divit. Měl ve všem pravdu, a za to si ho neskutečně vážím, nemusel se s někým jen tak srát a nikomu ani dávat rady do života. Kolegyně mi taky dává sadu, asi půl hodiny spolu mluvíme, říká mi že jsem nice guy, že mi lidi tam věří a že si myslí že se zlepšuju, a že  nemám give upovat jak holka. Teče mi slza, to jsem to opravdu zas tak failnul a vzdal, utekl domů k mamince když se vše posralo, a to ani ještě nebylo tak zle, jen jsem nevěděl co bude? Hlavou se mi honí strašně moc myšlenek, nejradši bych zůstal. něco dělal, ale už je pozdě mám letenku a zítra letím. Čeká mě poslední pracovní noc. Jdu domů a mám pocit že bych měl ještě šéfovi napsat jedno velké díky. Následuje něco nečekaného, něco neuvěřitelného a děkuji bohu že to tohle stalo. wooow


 Jdu domů a píšem si s šéfem, nacházím v sobě sílu, píšu si s našima a říkají mi jestli jsem se rozhodl zase jinak, že ten let mám nechat propadnout a že mám zůstat. Do toho si s šéfem píšeme a udělal něco neskutečného. Přijel k baráku, vzal mě, jeli jsme zaplatit mamce letenku aby nebyla ztratná když už to zaplatili tak tak. Jdu spát, usínám s pocitem a přáním, že bych chtěl změnit svůj život úplně naopak a chtěl zase začít žít. Večer jdu do práce jak vyměněný, v práci se bavím s lidmi, srandujeme, dostávám jeden drink za druhým, improvizuji, bavím sebe i ostatní. Nádhera, super šichta, naučil jsem se taky nějaké nové Maltské fráze a slovíčka.

 Prostě se to celý otočilo úplně naopak, dostal jsem zaplaceno tak jak jsem měl, takže hned jsem běžel nakoupit nějaký užitečný potraviny, naučil jsem se tady celkem dobře nakupovat a toho si vážím, to je škola k nezaplacení. Vaření, uklízení, práce v baru, život, tohle všechno si za peníze koupit nemůžeš, to tě musí život dokopat do toho aby ses to naučil. Cítím se skvěle, mám pocit že rozhodnutí, které jsem udělal je správné a že mám šanci být tady úspěšný. Do toho pokračuji ve cvičení dokonce jsem dneska navštívil posilovnu, kterou jsem hledal asi hodinu :D
 Koupil jsem si permici a cítím, že to je to co mám teď dělat. Cvičit, užívat si život, zlepšovat se v cateringu vaření atd, a prostě každý krok co dělám už jen aby byl přínosem pro můj život.

 Takže se nemůžu dočkat na další šichtu, nemůžu se dočkat na další trénink, nemůžu se dočkat na každičký nový den. Můj život začíná nabírat po dlouhé době dobrý směr, sice vím že jistota neexistuje a zítra mě zase život musí srazit na kolena a na úplný dno jako teď, ale jedno jistý je.
NIKDY SE NEVZDAVEJTE AT UZ TO STOJI COKOLIV, a nemyslím to jen tak že si to dáte jako já status na facebook a budete si připadat cool. Ne!!!! Až budete vpíči, nevzdávejte se doopravdy!!!!

Buďte dobří, smějte se, dělejte co vás baví..Lajkujte pokud se vám mý psaní líbí, sdílejte ale hlavně taky hejtujte plivejte a špiňte:)



Váš jebnutý kamarád z kamene uprostřed moře 8-))

pátek 26. února 2016

Objevování severu Maltského ostrova aneb ranní "vypierdalaj z lužka a chodz s nami na plaže"

Čaute milí čtenáři,

 dnešek byl důkazem toho, že život je jak na houpačce, a každý další den přináší nová dobrodružství. Ještě včera jsem byl smutný a zamyšlený, jak se o sebe postarat a co bude dál, a pak jsem šel spát, vyslovil tajně pár přání a usnul. No a hola hou, okamžitě po probuzení mě mí spolubydlící tahali na výlet.

Vstal jsem cca kolem desátý, všichni už snídali, tak jsem rychle šel posnídat taky. U snídaně jsem se dozvěděl že jdeme objevovat severní část ostrova. Johníček mi ukázal na mapě kam se jede, já valil do koupelny se dát po ránu dopořádku, a už jsme si to valili do auta.



Chvíli jsme bloudili, zajížděli do různých zatáček odboček, každopádně všude nádherná příroda, kaktusy palmy stromčeky křaky, a hlavně kameny. Velké urvané skály, které tak tak byly nakloněné a držely. No mazec, svítilo sluníčko, já v krámě nakoupil pár pivek a nějaký sušenky, a když jsme konečně dorazili na místo, nestačil jsem se divit. Přišlo mi to jako konec světa, ráj, sen, prostě jen skály útesy já a voda, a pohled na další ostrov, Gozo.



Po příjezdu hned Remik vytáhl flašky shakery a začal flairovat, no všichni jsme hodili fotečku a šlo se užívat. S Johnikem jsme hráli freesbee, Remi flairoval, holčiny se natáhly na deku nebo si hrály se psem, prostě úžas. Párkrát to Johnymu uletělo a musel jsem skočit do vody, měl jsem celý mokrý rifle, voda byla trošku chladná ale v kombinaci se sluncem se to dalo. Pak jsem tam skákal jak osel furt, nevím jestli to dělal Jonas naschvál nebo to bylo větrem, ale bylo mi dnes dáno blbnout v mořských vlnách.



Takhle jsem milí přátelé strávil dnešní den volna s mými polskými spolubydlícími, jsem jim moc vděčný že mě vytáhli. Thanks to Remi, Johny, Dorka, Annička & Puppa. <3

Na oběd jsme vařili těstoviny s olivami, tomatovou zálivkou a kořením, bylo to super. Lehké a chutné, a můžete se dokonce kouknout jak to vypadalo.


To by bylo z dneška asi všechno, odpočívám a regeneruji, po tomto výletu jsem si šel lehnout a vzbudila mě večer nádherná vůně banánového koláče, který pekl Remik. Naskytly se mi nový vyhlídky a hlavně o víkendu nejspíš dostanu výplatu, takže všechno hraje tak jak má. Smrdíme už asi 8 hodin u God Of Wara na Hard, já si jedu blog a dozvěděl jsem se že vyšel nový díl seriálu Lucifer, na který mě namotal můj velmi vážený přítel Martin.. Chytlo mě to tak, že jsem v jeden den viděl všechny díly, a už teď se nemůžu dočkat až budu koukat na tento další díl. Má to 89% ta je to fakt bomba:) Holkám se bude líbit krásný hlavní hrdina a super komik, a chlapi se zas budou mít co učit, docela tam používá fakt sympatické a chytré techniky na ženy:D

Lucifer (TV seriál)

  1. Fantasy / Mysteriózní / Komedie
    USA, 2016, 8 h 30 min (Minutáž: 13x42 min)

Ještě bych také velice chtěl poděkovat Robinovi a Radimovi, klukům, kteří dokáží sedět snad nejdýl v hospodě, poslali mi přání z Baníčku (odkuď jinud hahaha :D) a moc jim děkuji za podporu a za pozdrav, také Jituš cicuš která zas tráví v práci v robotě:D
Už jsem viděl hodně motivačních videí, ale tohle je fakt top a málem mě rozplakalo. Jsem rád že na mě myslíte..Zde si můžete užít video, a těším se na vás v příštím díle.

Čau čau see you ppl :-) Be good

středa 24. února 2016

Bojujeme s životem aneb never give up

Ahoj,

 před chvilkou jsem došel domů. Celý den se mi v hlavě hrotí moc myšlenek. Dochází mi peníze, nemám na jídlo skoro a musím brzy zaplatit nájem. Nechápu jak jsem se mohl dostat do takovýhle situace. Poker zrovna nejede tak jak má, takže si dávám teď větší pauzu (možná skončím úplně, chci zase začít žít.), začal jsem zase cvičit a chci se dostat zpět do formy. Před chvíli jsem skončil v práci, 4 zákazníci mi řekli že se napohled ke mě šéf chová jak k psovi, že mě litujou. Lol, a jak mám pracovat dobře?

 Co mě má motivovat? Příjde mi že jsem zase jen blbě naletěl, nechal jsem práci v restauraci kvůli tomuto baru, řekl jsem že pro tu práci udělám cokoliv. Ze dne na den jsem skončil v restauraci a chodil do baru skoro každý den se učit, když šéf napsal vyběhl jsem z domu a běžel do práce. A co z toho mám? Neustále urážky na mou osobu, neustále něco dělám špatně, prostě neskutečně divné prostředí. Dostávám max 4 dny v týdnu, a to ještě že příjdu na 10 a když nejsou lidi čekám ve skladu do 00:00 a až začnu pracovat začnou se mi počítat hodiny.  Jsem závislý na výplatě, kterou ani nemusím dostat, shame on me jak to mohlo tak daleko zajít. Připadám si jak kurvička, kterou využívají, když je nejvíc potřeba. Ale co mé potřeby, co mé povinnosti platit nájem a jíst? Na to že chodím pěšky seru, co už, ale mám se omezovat v jídle a pití a hazardovat se zdravím?


 Po cestě domů vždy přemýšlím (ta půlhodina pěšky je většinou stejná vždy, přemýšlím jak udělat abych mohl zlepšit svůj život, přemýšlím o tom kde jsem a proč tam jsem), dneska mi to přemýšlení moc nešlo. Cítil jsem se divně, cítil jsem se na kraji svých sil. Včera jsem byl cvičit s klukama a předevčírem jsem byl běhat se psem, takže si myslím že tělo dostalo záhul, a tím že šetřím a moc nejím, docela mě to poznamenalo. Myslel jsem že mě ten kopec domů zabije. Jednu chvíli jsem se zastavil, málem jsem omdlel, byl jsem celý upocený a měl jsem chuť zavřít oči spadnout nazem a přestat fungovat. Jsem psychicky, a teď po těch dnech i fyzicky na dně.. ALE JA TU NEJSEM OD TOHO ABYCH NĚCO VZDÁVAL!!! Je to můj život mé sny mé rozhodnutí, to díky sobě jsem v cizí zemi úplně bez peněz, vlastní vinou!!!! Konečně jsem něco málo snědl a ležím a píšu tento příspěvek, je mi o něco lépe. Musím roznést zase své životopisy někam a najít si něco lepšího, v baru můžu zůstat jen přes víkend. Poslední možnost je koupit si letenku, jet domů za rodinou, JENŽE JÁ TO NECHCI JEN TAK VZDÁT, INVESTOVAL JSEM SPOUSTU ČASU PENĚZ A USÍLÍ DO TOHO ABYCH SE TADY DOSTAL, TAK MI PŘÍJDE ZBYTEČNÝ A ZBABĚLÝ JEN TAK KOUPIT LETENKU A ZASE VYPADNOUT.

No a z té pozitivní stránky, to cvičení mi dalo neskutečnou sílu, nechápu jak jsem mohl nechat svou životní formu a svou životní postavu, kvůli kartám. Člověk dělá chyby, a dělá špatné rozhodnutí, a já lituji toho že jsem nechal sportu kvůli pokeru. Poker mi hodně dal, ale i hodně vzal. Těším se zase až budu s klukama cvvičit a poslouchat šum moře. Kluci jsou moc fajn, zakladatel a trenér je čech, hodně vyrovnaný a pozitivní člověk, a jeho kamarád se kterým tu přijel je taky super, vzal mě domů autem a hodně jsme si pokecali. Jsem rád že tu mám aspoň nějaké přátelé, necítím se tak sám jak tehdy v Anglii. Jelikož jsem hodně emočně založený člověk, cvičení u moře a u západu slunce bylo opravdu neskutečný zážitek, už se nemůžu dočkat až budu zregenerovaný a půjdu na další trénink.




Přeji všem jen to nejlepší, mějte se mi díky za přečtení a pochopení mé situace, doufám že aspoň někoho budu motivovat. Nepřestávejte věřit a hlavně když se něco posere, myslete na to že únik je zbabělé řešení a že máte na víc, ta cesta ke slakému vrcholu nikdy není lehká.

Čaute váš Reňas 8-)

úterý 23. února 2016

Stěhování na Maltu

Čauko všichni,

tak se po delší odmlce konečně ozývám, tentokrát z nádherné slunečné krajiny, z Malty.
Rozhodl jsem se o Anglii nakonec ani nepsat, snad jen napíšu že to byl test ohněm, hodně mi to dalo a byl to podnět vlastně i potom zase vycestovat z České Republiky.

 Věci se mají tak, že jsem se rozhodoval co budu dál dělat, něchtěl jsem zůstat doma chtělo to zase nějaký nový dobrodružství, tak jsem se koukal po netu a ani už nevím kde jsem našel blog od nějakých čechů žijících na Maltě. Dost se mi zalíbily fotky, počasí, moře, pláže, příroda a super lidi. No a ejhle, už jsem tady. Nějak po vánocích jsem booknul letenku na 17.1.2016, ušetřil nějaký drobáky a už jen čekal na odlet. 

 Cesta byla super, rodiče s babičkou mě hodili na letiště do Vídně, jeli jsme ve sněhu a občas na suchu, vůbec jsem nevěděl co od toho mám čekat. Jedu někam ani nevím kam, ve Vídni ani na Maltě jsem vživotě nebyl, no prostě super dobrodružství, něco pro mě. Let byl super easy, nějaký malý turbulence jenom jinak se společností Air Malta jsem byl více spokojen než předtím s Ryanairem, nevím proč. Letadlo bylo prostorný hezký, což se divím na Maltské podmínky :D (lol lol)

 Po příletu jsem hledal chlápka s cedulkou rumburak, můj kamarád Dan ze Slovenska se o mě postaral, mohl jsem u něj bydlet první týden a pomohl mi najít formy a poradit, kde můžu vytisknout CVčka atd. Ukázal mi kus Malty, seznámil mě se super lidma a hlavně s Remim, kamarádem z Polska, se kterým momentálně žiju a ještě nějakou asi budu. Bydlíme v krásné čtvrti v Pembroke, z balkonu vidím na moře.. 




Našel jsem si práci v restauraci, kde jsem byl týden, jelikož se mi pak ozvali z baru v diskotékové čtvrti Paceville v St. Julians. Je to celkem pohoda, musím se toho ještě hodně naučit, hlavně všechny druhy alkoholu a koktejlů. Lidi jsou super, když se baví je to zábava a baví to i mě, jsou přátelští snad všude na ostrově. Jediný co mi vadí je hluk, jelikož mi pořád píská v uších a zakouřené prostředí.

Když mám den volna, chodíme hrát freesbee, stolní tenis a hlavně jsem teď poznal lidi, taky super Čechy, kteří založili calisthenics workout a cvičí venku. Dnes jsem byl poprvé a můžu říct, že něco takového je fakt úžasné. Dělat shyby a kliky metr od moře, to je fakt nádhera. Vzduch je super, cvičení tak nabírá úplně jiné rozměry.

 Celkem teď bojuji s financemi, čekám na první výplatu a za odměnu si asi zajdu někam do restaurace na večeři:) Jinak mi celkem chybí rodina přátelé a ježdění autem po Frýdku-Místku, ale snad se zanedlouho podívám domů.

Přikládám video, který udělal můj šikovný bratr (dělá gaming videa brutální pro lidi z celého světa).
Snad se bude líbit, mělo by trošku přiblížit mé rozhodnutí odletět a je tak zdokumentovaná aspoň z půlky má cesta a můj první týden tady.

 Mějte se ať se vám všem daří a běžte naproti svým snům, stojí to za to.
S pozdravem váš René Hranický