Update blogu, zpátky v České Republice

Ahoj všem čtenářům,

 předem se omlouvám za pozdní update, delší dobu jsem na ten blog kašlal. Důvodem bylo to, že jsem něměl notebook, byl jsem nucen ho prodat abych měl na nájem. Život na Maltě pro mě skončil jak mnozí už ví, už toho bylo moc. Co se změnilo od posledního příspěvku?? V tomto příspěvku popíšu celé mé fungování  na Maltě a dozvíte se, co mě přimělo letět zpátky do ČR.

 Zajímá to více lidí, no pracoval jsem pořád v baru a čekal na zázrak. Zázrak se nekonal, šéf sliboval ale neplatil tak jak měl, takže jsem byl celé dny v módu nesmrtelnost, jdeme dál ikdyž už nemáme jak. Dny se prolínaly, chodil jsem cvičit, běhat, nejspíš abych zapomenul na to všechno zlé, co se mi děje.


Fotky z práce v baru

 Dokonce začaly přibývat i nějaké problémy doma, kvůli financím, nepohodli jsme se a dostal jsem ultimátum se odstěhovat od Polské rodinky. Nakonec jsem zjistil, že to taky nejsou zrovna "nejčistější"  a nejupřímnější lidé, jak jsem si myslel. Tak jsem šel zpátky k Dankovi na týden (kluk, se kterým jsem byl v kontaktu než jsem přijel a po příjezdu). Týden se vlekl, já bez práce, bez motivace, úplně na dně doma sám. Jen jsem kouřil a utápěl jsem se v depresích. Vzdal jsem to, bylo to skoro 4 měsíce, a nic se nezměnilo, požádal jsem rodiče aby mi koupili letenku...... Situace doma taky nebyla ok, myslím si že by jste měli vědět všechno, Danek měl žárlivého přítele, a doma to bylo pořád samá hádka kvůli toho že tam jsem, kvůli toho že Dan chce trochu zábavy a né jen být doma s ním.


 Měl jsem letenku na Sobotu, byl jsem pevně rozhodnut se vrátit zpět domů. Tolik nachozených kilometrů, tolik potlačených slz, tolik utrpení jsem maskoval radostí a hledáním štěstí. Nedokážu popsat, jaké to všechno bylo, bylo to zajímavé, zajímavá škola. Myslím si já, i hodně lidí kolem, že jsem toho dokázal hodně. 4 měsíce vydržet na ostrově kde jsem nikoho neznal. Objevil jsem toho dost, prošel se všude, a pořád čekal na zázrak. Bylo Úterý večer,  4 dny do mého odletu, a já uviděl na facebooku příležitost pracovat v městě Bugibba, nedaleko od toho kde jsem bydlel. Volal jsem, a měl jsem přijít ráno na pohovor. Jenže co teď? Mám pár eur v kapse, mám letenku domů. Začal jsem hledat ubytování, a jediná možnost byla že bych se nějak bu´d domluvil na ubytko na splátky, a nebo prodal třeba noťas kdyby se něco našlo a zkusil bych to. Rychle jsem našel ubytování po facebooku, a celý večer jsem měnil názory. Nakonec jsem se další ráno rozhodl, že pojedu zkusit si dát ten pohovor, že za zkoušku nic nedám. Nachystal jsem si své věci, slušné oblečení, a vyběhl na autobusovou zastávku. Bylo pěkně teplé ráno, autobus nejel zase v čas žádný, tak jsem měl strach že příjdu pozdě. Něco mě směřovalo, doběhl jsem do restaurace a po hodinovém pohovoru, jsme jen řešili ubytování. Dostal jsem slíbeno hafo hodin, smlouvu, prostě to bylo to na co jsem čekal. Ikdyž pracovní místo jako číšník, byl jsem šťastný že konečně něco vydělám. Město Bugibba také vypadalo klidnější, byl jsem nadšen. Doběhl jsem domů a začal si psát s Češkou co mi nabízela ubytko, prodal jsem notebook a další den jsem se stěhoval. Vše vypadalo super!!! Nechal jsem propadnout druhou letenku!!!!!

 V restauraci jsem jel pořádné bomby, makal jsem jako pán, ikdyž mě občas kolegové pěkně vytáčeli, nezastavoval jsem se. Měl jsem před sebou jen cíl vydělat si pěkné peníze, zdokonalit se v Angličtině a v servisu s lidmi. Všechno vypadalo nadějně, za pár dní jsem město Bugibba znál nazpaměť. Měl jsem dost hodin, super spolubydlící, dokonce jsem vydělal nějaké peníze (nebylo to nic extra, ale bylo to víc než na co jsem byl zvyklý, na 200€ za 2 měsíce haha).. Zaplatil jsem nájem, všechno jsem dal za jídlo a za posilku, nikoho jsem neznal. Poznal jsem jen lidi z našeho bytu, přítele od Nikoly Malťana Johnatana a jeho kamarády. Za týden se ke mě do pokoje nastěhoval Angličan Leighton, se kterým jsem se později stal nejlepší přítel. Žil jsem pohádku asi týden, dva, dokud jsem nezačal zase dostávat méně a méně hodin..
Začaly zase zmatky v mé hlavě, všechno zase během pár dní naruby, nevěděl jsem jestli mám hledat jinou práci k tomu, nebo úplně jiný job. Začala se blížit sezona, a já dostával méně a méně práce. A k tomu všemu mě začala šéfová posílat na letiště, kde jsme měli druhou restauraci. 10km sice vzdálenost, ale autobusem cesta trvala 2 hodiny!!!! Řekla mi ze začátku že jen na víkend, pak jsem jezdil 3 týdny na to letiště. 7 hodin strávených kvůli 10 eurům, to nechceš.

S Kačkou day off

Leženíčko u bazénu

 Celkem dlouho jsem odolával, tak nějak už se začínal zajímat o jinačí práce, měl nějaké pohovory. Do toho mi přiletěl nejlepší kamarád Martin a paní Janča mi půjčila auto na týden (což ani nevím jak se semlelo, ale neskutečně děkuji za tuto příležitost) , takže jsem Martinovi ukázal snad všechno na Ostrově. Pařili jsme, bavili jsme se, užívali si na plážích a po výletech s Leightonem, Martinem a Davidem (šéf angličan z kuchyně z mé práce, také velice dobrý přítel). a užívali jsme si života. Asi týden na to kdy Martin odletěl zpět do ČR, jsem jel zase do práce na letiště, a celou cestu v autobuse přemýšlel, že to tak dál nejde. Peníze docházely, potřeboval jsem poslat domů nějaké peníze, dobré dny střídaly ty špatné.

S klukama den po příjezdu Martina na pláži.

V parku nedaleko St julians

Akce na bytě

Ve Valettě

Pláž v Bugibbě

 A pak to začalo

 Jednoho pěkného dne jsem se rozhodl opustit práci, po cestě na letiště,  vystoupil jsem s 30€ a byl ochoten vzít ten risk, že si najdu něco jiného. Naštěstí jsem hned další den měl práci, zase v jiném městečku nedaleko v Melieze. Doma se začalo všechno srát, Irka co s náma bydlela nás opustila, začaly finanční problémy, já se tomu postavil a bránil se. Začaly hádky, práce byla super v Melieze ale končilo mi ubytování, nemohl jsem si nic najít. Do toho odjel David zpátky domů, měl jsem už jen Leightona na ostrově. Ze dne na den po mega hádce s Nikol jsem se octl na ulici. Kdyby mě můj kamarád Luboš, kterého jsem znal u delší dobu nezachránil, nevím co bych dělal. S Lubošem jsme prožívali stejné problémy ze začátku, žádné peníze, žádné obzory. V práci to samé, dost hodin, super šéf, super vztah s ním a hodně hodin. Super místo, mohl jsem konečně vydělat dost peněz. Nicméně když jsem šéfovi řekl, co se stalo doma, že nemám kde bydlet tak mi řekl ať na to kašlu a letím domů. Tímto to vše skončilo, už jsem po tom všem neměl sílu bojovat dál a měl jsem pocit že už jsem tady finish. Ještě jsem si stihl zahrát v reklamě pro resort na Armier beach, strávili jsme celý den na lodi, jezdili na skůtrech a na banánech zdarma, měli jsme velký raut a drinky. Hrál jsem hlavní roli, ani nevím proč ale chci poděkovat příteli a skvělému barmanovi Eddiemu Bonello za příležitost.

Na lodi ( časem přidám celé video až bude hotovo :) )
užívání na lodi a točení reklamy

 Takže ve zkratce, zase se všechno posralo a už jsem to vzdal. Nechtěl jsem zase riskovat a bez pěněz lítat po městě a hledat si práci. Někdo si řekne, že jsem slabej, ale myslím že pro mě už stačilo. Potřeboval jsem taky nějaká lékařská ošetření, a riskovat zdraví jen proto abych se udržel a žil na ostrově kde už jsem nikoho neměl je podle mě blbost. K tomu všemu jsem pomohl pár lidem, pár nových co přijeli jsem poskytl své rady, poradil. Jsem rád za své působení na Maltě. Zažil jsem si hodně srandy ale taky hodně utrpení.

Na závěr bych jen chtěl říct, že nikdo neví, jak je to těžký. Chodit pěšky, vidět v tolika věcech naději, a všechny ty probdělý noci, všechny ty rána kde nevíš co bude. Nebylo to lehký, občas jsem se cítil fakt na dně, seš strašně daleko a nemůžeš nikomu věřit po zkušenostech. Ale věřím, že to všechno k něčemu bylo. Chtěl bych poděkovat pár přátelům který mě drželi i na takovou dálku, a hlavně rodině. Která byla vždy tam v pozadí, když všechno šlo do prdele. Tenhle půlroční výlet na ostrově mě hodně naučil. Naučilo mě to žít na svých nohou, být rád s tím co máš, a nikdy se nepřestávat snažit a hlavně věřit sám sobě. Co si sám dnes neuděláš, to nemáš.

Všem co to dočetli až zde děkuju, snad si udělali obrázek, přiznám se nedokážu to všechno popsat dokonale. Radostný dny střídaly dny zklamání, hladovění, kdy nemáš ani na vodu, žíznivíš ale jdeš a věříš že se něco zlepší. Každá zkušenost dobrá, a vy co se bojíte, strach je jen pocit který vás drží vzadu. Musíte se překonat a zkusit, bojovat do poslední kapky krve!!! Pár lidí a pár míst mi chybí, ale nemůžeš žít jen pro lidi a pro místo, musíš žít pro budoucnost a pro tvé důležité hodnoty!!!

Mějte se, Reňas